Bylo by zajímavé vytvořit anketu s otázkou, co se komu jako první vybaví, když se řekne zeď.
Za sebe bych asi odpověděl, že dvojalbum skupiny Pink Floyd z roku 1979, tematická kolekce skladeb na téma, jak kolem sebe od mládí postavit neprostupnou bariéru vůči okolnímu světu a potom se ji snažit zbourat. Při překladu textů z tohoto projektu jsem se kdysi naučil řádku anglických slovíček, která v žádné běžné učebnici nenajdete. A namaloval si některeá z nich na svou vlastní zeď…
Druhý pojem, který se mi vybaví, je asi zeď berlínská, skutečná tvrdá hranice, která oddělovala Berlín a Německo skoro čtyřicet let a jejíž zboření přijel protagonista Pink Floyd, baskytarista a autor většiny skladeb Roger Waters, svým živým představením alba oslavit hned v červenci 1990.
No a do třetice to bude jedna nevelká zeď na Malé Straně, na níž se už po zastřelení Johna Lennona v roce 1980 začaly objevovat vzkazy inspirované Johnovým pacifismem a dalším mírovým a svobodomyslným hnutím.
Její podoba se dnes od té původní sice dost liší, ale jakýsi étos tohoto místa stále zůstává zachován.
Dočtete se tu vzkazy v mnoha jazycích, texty od těch úplně naivních a někdy až přihlouplých až po velmi vtipné nebo naopak až nesrozumitelně filozofující nápisy a také různé kresby včetně reakcí na aktuální stav světa.
Každoročně se u stylizovaného Johnova pomníčku 8. prosince, v den jeho vraždy, potkávají jeho fanoušci, aby si svůj idol připomněli s hudebními nástroji i bez nich.
Pokud budete mít chvilku čas a budete se nacházet v okolí Malostranského náměstí, Kampy či Karlova mostu, zastavte se u zdi a posuďte sami, jestli se na vás něco z té láskyplné atmosféry přenese. Řekl bych, že to docela funguje.
