Tyhle ani husy ani kachny neobvyklého vzezření jsou s námi již pěkných pár let a vypadá to, že se jim tu líbí natolik, že jejich počty rostou. A přibývá i varovných poznámek, že podobné nepůvodní druhy utlačují ty naše domácí. Těžko říct, jak je to ve skutečnosti, vždyť i třeba labutě nebo pávi nejsou původem z Evropy. A tak se teprve v dalším období dozvíme, jestli u nás tyhle husice nilské zdomácní tak, jako se to podařilo mnoha druhům před nimi.

Vídával jsem je dosud tu a tam v párech, na jaře i s pěti šesti mladými, ale pětadvacet vzrostlých jedinců, jako na sklonku roku na Jezeře Most, to je můj dosavadní rekord.
Vznikla tam řada fotek, u nichž se přímo nabízelo, abych je uspořádal do poněkud hudebně divadelního fotopříběhu:

Před návštěvou kulturní akce si návštěvník obvykle dopřeje vydatnou sprchu.
Běžný divák použije MHD nebo taxi, ale když máte křídla, je vlastní doprava přirozenou volbou.
A ouha, tohle bude služební vstup a ten vrátný vypadá přísně, je třeba najít hlavní vchod…
Divadlo se pozvolna zaplňuje a do lóží už dorazily i VIP páry.
Těsně před začátkem představení přibíhají ještě poslední opozdilci.
Do nastalého ticha dirigent zvedá křídla a opera začíná.
Sopranistka se zhostila titulní role naprosto dokonale.
A úspěšné představení je třeba pořádně oslavit. Jen ty návraty domů jsou potom poněkud vrávoravé…

Myslím, že z popsaných nápověd je zcela jasné, o jakou operu šlo. Její premiéra proběhla v autentickém prostředí původní domoviny těchto pozoruhodných ptáků takřka přesně před 154 lety, na Štědrý večer 24. prosince 1871.
Poznali jste?