Pro dnešní příběh mi stačilo jen otevřít dveře na balkón.
Mám tam ve dvou květináčích sazenice rajčat a byl čas jim doplnit vláhu, tak jsem jim půl konve vody dopřál a přitom jsem dole před domem na zahrádce z výše dvou pater zahlédl hrdličku. Dneska jsem místo procházky za zpěváčky skoro celý den zpíval sám, byla to tedy jediná možnost jak něco „ulovit“ i v první červnovou neděli.
Zatímco jsem udělal fotku, hrdlička už o mně věděla a k mému překvapení se hned nato vznesla a přistála přímo naproti mně na vedlejším balkóně, nějakých pět metrů ode mě.
Zkontrolovala výšku, ze které přiletěla a pak už upřela svůj zrak na mě.
Mám na balkóně krmítko, kam ptáčkům v zimě přilepšuju, a vzpomněl jsem si, že párkrát jsem na něm z ulice při cestě domů zahlédl právě ptáka velikosti hrdličky či menšího holuba. Na jaře už se krmit nemá, aby ptáci příliš nezlenivěli, protože ve vzduchu i v zemi už je přirozené potravy dost, takže moje krmítko je už pár týdnů prázdné.
Jenže tahle kráska na mě upřela své hrdliččí oči a přiměla mě, abych sáhl do zásob pro hrst lojových pelet. Vysypal jsem je na konstrukci balkónu co nejdál od sebe a ona skutečně vzápětí přistála na mém balkóně, tentokrát byla vzdálenost mezi námi už sotva dva metry a protože mám na aparátu stále nasazený objektiv na ptáčky v přírodě, už se mi do políčka nevešla celá. Hromádku pelet nechala ale bez povšimnutí a nejdříve se nechala z obou stran portrétovat.
Pak zamířila neomylně ke krmítku, kde zaťukala zobákem, aby mi dala najevo, že jinde než u stolu se přece nejí. Byl jsem nucen znovu vstát, ale na deset centimetrů už mě nepustila a odletěla na komín na střeše vedlejšího domu, kde se tvářila, že trochu trucuje.
Tak jsem přesunul peletky do krmítka a z balkónu se odebral zpět dovnitř. Během půl hodiny bylo krmítko vyluxované. Mám novou kamarádku. .-)