Letošní jaro je pro mě spojené s novou zálibou. Covid zavřel všechny koncertní sály, omezil sdružování lidí a najednou nějak ubyla témata pro reportáže z koncertů nebo hromadných akcí. Ale v koncem března se naštěstí začali postupně vracet ptáci do svých hnízdišť a já jsem časem zjistil, jak pestrý a neuvěřitelně zajímavý ten ptačí svět je.

Většina lidí ve městě zahlédne holuby, straky, kavky nebo havrany a taky divoké kachny, racky a labutě na vodních tocích nebo rybnících, ale mnozí vůbec netuší, že od jara do podzimu se u nás člověk může setkat s desítkami různých druhů neuvěřitelně krásných ptáčků různých velikostí od králíčka až po volavku. Chce to ale začít svět kolem sebe víc pozorovat, případně si pořídit dalekohled, teleobjektiv a k tomu ještě nějakou vhodnou literaturu, mobilní aplikaci nebo aspoň kvalitní ornitologický web.

Od dubna dodnes mám v portfoliu asi padesát různých ptačích druhů, fotky dávám pravidelně na svůj Facebook: https://www.facebook.com/petr.dyrc (Instagram trochu zanedbávám a jsem tam ve zpoždění…), a různí zpěváčci i jiní ptáci se stali mojí docela velkou vášní.

Začal jsem tím nejjednodušším způsobem, kterému se říká focení „na šoulačku“. Prostě si vezmete foťák a vydáte se do přírody. Díváte se kolem sebe, pozorně posloucháte a když máte štěstí, nějakého pěkného zástupce ptačí říše objevíte a při troše štěstí navíc (a alespoň trochu přiměřenému vybavení) ho i vyfotíte.

Zatím skoro vždycky se podařilo vyfotit něco zajímavého. Včera jsem šel k vodní nádrži s tím, že se podívám po nějakých potápkách nebo některých ne zrovna obvyklých kachnách. Ale byly tam jen labutě.

Hlídko, vlevo hleď!
Hladino, pověz mi, kdo je na světě nejkrásnější!

Po chvilce se nad hladinou začaly objevovat minitryskáče v podobě vlaštovek.

Střela s plochou drahou letu Swallow. 🙂

K mému překvapení se pár z nich po několika průletech rozhodlo, že si na nedalekém polosuchém stromu odpočinou, a to jsem si nemohl nechat uniknout.

Z vrcholu stromu u vedlejšího rybníčku se odlepila straka a odhalila vějíře svých křídel.

Zlodějka v letu.
Na blízkém poli zatím dováděl houf zajíců.
Na rozkvetlém stromě poseděl vrabec polní.
O kus dál samička rehka zahradního chystala krmení do hnízda.

A pak, úplně náhodou, jsem si všiml, že k jedné kaluži se slétá ptáček, jako by se z ní chtěl napít. Když jsem se dostal blíž, zjistil jsem, že jde o vlaštovku, která si nabírá do zobáčku hroudu bláta , aby měla čím slepit své hnízdo.

Na nebi krouží káně lesní.
Z lesní větve zazpíval výborný zpěvák o tom, že nejlepší dovolená je na ostrově Kos. .-)
Holub hřivnáč na mě udělal dlouhý nos a ještě si k tomu dupnul. .-)

Na závěr odpolední šoulačky mi zbyl rybník a na něm hnízdo lysek černých s pětičlenným potomstvem.

V bezpečí hnízda z rákosu na vodě.
Rodiče se starají, aby mladí neměli hlad.
A první odvážné robě už i samo plave.
Prostě rodičovská láska. .-)

Už pár dní si říkám, že s postupujícím olistěním stromů za chvíli nebude co fotit, alespoň co se týče malých ptáčků. Ale zatím to vypadá, že na jedné šoulačce se pořád dá pár zajímavých obrázků získat. Tak toho ještě nenechám. 🙂