Ve spojení „noc pod širákem“ se člověku většinou vybaví romantické vzpomínky na dávné čundry v přírodě, celta, spacák a ranní rosa, pro ty méně otužilé třeba i stan. Ale také hvězdné nebe, všudypřítomní komáři a buřty na ohni.

Jenže jsou i lidé, kteří, ať už z jakéhokoliv důvodu, takhle nocují celoročně, a to i v různých částech Prahy.

Tak třeba tahle sídlištní ložnice je k vidění přímo pod okny paneláků na Červeném vrchu.
Tohle barevné apartmá leží jen kousek od spojnice centra s mezinárodním letištěm.
Další přístřešek je na okraji Divoké Šárky v sadu, kterému se bůhví proč říká Zlodějka.
A takovéto bydlení se nachází v místech, kde se obvykle v létě pořádají operní produkce pod širým nebem.
Myslím, že obsah žádné lahve z téhle situace nepomůže.

Čím víc takových míst objevím, tím víc se s obavami dívám do blízké budoucnosti, která hrozí tím, že tenhle standard bude čí dál tím běžnější. A jak tam o tom přemýšlím, všimnu si, že už i ulice, kterou později procházím, se mnou souhlasí…