Nejznámější turistická trasa hlavního města začíná u Prašné brány (kde kdysi stával Králův dvůr, po sto let sídlo českých králů) a vede Celetnou ulicí přes Staroměstské náměstí a potom Karlovou ulicí na Karlův most, odkud pokračuje dále Mosteckou ulicí na Malostranské náměstí a nakonec Nerudovou ulicí vzhůru na Pražský hrad. Byla to cesta, po které v dobách gotických kráčel korunovační průvod, na jehož konci panovník v katedrále přijal královské insignie.
Dnešní Královská cesta je jiná. Nejen tím, že od patnáctého století uplynulo ve Vltavě vody na několik oceánů a okolní architekturu proměnila renesance a zejména baroko (o dalších obdobích se snad s výjimkou secesního Obecního domu na samém začátku trasy a Gočárova domu u Černé Matky Boží nemá příliš smysl zmiňovat).
Obvykle je přecpaná turisty a předraženým, nevkusným zbožím a nekřesťansky drahými restauracemi. Dnes je téměř prázdná, naprostá většina obchodů i gastropodniků je pod závorou a v době zarouškované zůstává jen několik málo míst, která nabízejí nějaké služby. Pohříchu se vládci centra Prahy staly večerky plné alkoholu a zboží zdůrazňujícího přítomnost marihuany nebo přinejmenším některé z jejích složek.
Některé z obchodů už se za to nestydí ani ve svém názvu.
Hlavní nabízenou specialitou je nezničitelný podvod na turisty, údajně tradiční český trdelník, výrobek, který před nějakými deseti lety neznal vůbec nikdo.
Za výlohami některých obchodů, které na otevření stále čekají, se opakuje stálá nabídka, z nichž například tato mi osvětlila, proč dnes kolem mě ze zaslechnutých jazyků na celé čáře vítězila ruština, odhadem tak 5:1 vůči součtu všech ostatních řečí včetně češtiny.
Na největší klenot v nabídce okolních výloh jsem ale musel ještě o kousek dál. Takový suvenýr snad ani komentář nepotřebuje. ;-P
