Měl jsem nějaké povinnosti na pravém břehu Vltavy, o kterých až do Vánoc nesmíme nic ani naznačovat, a do toho přišla polední pauza, venku mráz a docela ostré sluníčko.
V kapse jen telefon, z téhle čočky opravdu žádnou kresbu čekat nemohu, tak zkusím jen pár obrázků.
Prázdná náplavka u Anežského kláštera nabízí docela stylovou úlevu od přemíry tekutin, ale jak už jsem teď zvyklí, za zamčenou mříží.
O kousek dál na mě zpod Čechova mostu vykoukne několik rampouchů, což je důkazem toho, že ani dnešní odpolední teplota nevystoupala nad bod mrazu.
Pokračuju proti proudu Vltavy a do zorného pole se mi dostane mocenská trojice Hrad-Strakova akademie-Kramářova vila, to vše stylově za mřížemi. Otázku, zda je to iluze nebo vize, nechávám viset ve vzduchu, a raději jdu dál.
U Rudolfina ještě stačím rychle zachytit sluncem zalité plastiky Dům sebevraha a Dům matky sebevraha od Johna Hejduka.
A ještě stihnu krátkou fotohádanku. Jak zachytit plastiku anděla na sloupu, pokud se o něj opíráte zády a aparátem míříte vpřed? A ne jen jednou, hned dvakrát! Co třeba takhle? 🙂
Po vyluštění záhady už mě zaujme jen jeden velkoplošný panel. Je sice teprve prvního února, ale dneska člověk nikdy neví, kdy bude co zavřené, takže je asi dobré na Vánoce myslet už teď, že? 😛
