Měl jsem to štěstí, že jsem byl jedním z těch, kdo se Pitínského inscenace Našich furiantů po celých dvanáct sezón účastnili, byť ve skromné, takřka komparsní roli jednoho ze stínujících a občas zpívajících vesničanů. Pro nikoho z nás, kdo jsme se v této externí formě na každém představení podíleli, nebyla divadelní prkna každodenním chlebem. O to zajímavější pro nás bylo, když jsme mohli takové prostředí poznat zblízka. Všichni jsme si během dvanácti letech k této inscenaci vytvořili velmi silné citové pouto.
Je dnes asi málo textů, ze kterých jsme schopni v běžných životních situacích citovat stejně dobře a se stejným zápalem jako právě z Našich furiantů, napadají mě jen díla jediného autora – Járy Cimrmana. Citáty ze Stroupežnického hry nás po dlouhá léta provázejí i v úplně jiných prostředích a situacích než tam, kde jsme je pravidelně slýchali v originále. Hra nám natolik přirostla k srdci, že jsme se těšili na datum každého dalšího představení, přičemž v roce 2004 nikdo ani ve snu nepředpokládal, že se o jedno desetiletí později dočkáme dvousté reprízy.
Mým původním úmyslem bylo soukromě na snímcích zdokumentovat kompletní herecké obsazení, což se v podobě jednotlivých portrétů pořízených vždy v několika málo sekundách v divadelním zákulisí víceméně podařilo už během první sezóny (tehdy ještě s pomocí mnohem jednoduššího vybavení). V průběhu následujících let se obsazení občas alternovalo, takže pár dalších fotografií vzniklo i v sezónách následujících. Celá sada portétů byla na výstavě k deseti letům inscenace umístěna v posledních dvou vitrínách a nyní je k dispozici zde, na stránce Obsazení.
Deset let po premiéře jsem přišel za inscenátory s návrhem, že se pokusím pořídit sérii nových snímků dokumentující úspěšnou inscenaci v její tehdy aktuální podobě. Výsledkem je soubor, který se Národní divadlo k mé velké radosti rozhodlo formou výstavy v říjnu 2014 na několik měsíců zpřístupnit všem návštěvníkům historické budovy a který je dnes v původní grafické podobě na tomto webu k vidění zde.
Snad tyto snímky alespoň z části uchovají něco z atmosféry, kterou jsme dvanáct let na prknech ve Zlaté kapličce zažívali.
červen 2016
Všechny fotografie a průvodní texty na tomto webu – © Petr Dyrc 2016
Původně absolvent obchodní faktulty VŠE, jehož nejčastějšími aktivitami jsou ovšem dlouhodobě klasická hudba, fotografie a publicistika. Už pětadvacet let je stálým či příležitostným členem různých smíšených sborů a ansámblů, jako fotograf dokumentuje zejména klasické koncerty v pražských koncertních sálech, příležitostně píše pro různá média a občas také zpovídá osobnosti klasické hudby.
|
|
|