Pééfka předávám nebo posílám svým přátelům už dlouho, sám si přesně nepamatuju, kdy jsem vyrobil svoje první. Určitě to bylo mnohem dřív než v roce 1991, což je letopočet toho nejstaršího přání, které jsem ve svém archivu objevil.
Každý rok v prosinci mám pocit, že bych měl nějakou (většinou svou) fotografii nějak přetvořit v přání všeho dobrého, ale skoro nikdy nejsem s výsledkem spokojen.
Dobrý důvod na sobě nadále pracovat :-)

	PF 2012 Andělíček vytrubující do světa svoje zvěstování z jednoho chrámového oltáře v jihozápadní Francii mi přilétl na novoročenku pro rok 2012.
	PF 2011 V prosinci 2010 jsem se probíral fotkami za posledních dvanáct měsíců a nedokázal jsem se rozhodnout pro jednu jedinou. Proto jsem nakonec vyrobil dvě varianty - optimistickou se záběrem novoročního ohňostroje nad Prahou a melancholickou ze zamlženého výletu do Krkonoš.
	PF 2010 Na konci léta 2009 jsem absolvoval týdenní renesanční workshop v Rimini a při jedné večerní procházce po pláži se stíny natolik protáhly, že opuštěné skořápky mořských mlžů dostávaly zajímavé tvary. Tahle mi trochu připomněla poraněné srdce a v prosinci jsem ji použil na novoročenku...
	PF 2009 Během vydařeného cyklistického výletu Podorlickem v létě 2008 jsem získal obrázek špičky věže zámku v Novém Městě nad Metují, i když výsledek je, pravda, graficky "doupravený" přesně o sto let. :-> Originální foto viz zde.
	PF 2008 Tenhle podhled na poněkud moderní varhany v bamberském dómu mi přišel docela zajímavý a hodil se mi i k textu jednoho vánočního moteta, které jsme s jedním sborem zpívali na našem vánočním koncertu...
	PF 2007 Nezdá se to, ale tenhle snímek je vyfocen pár set metrů od hnědouhelných dolů... Většina lidí si vzpomene na dávnou akci stěhování mosteckého děkanského kostela po kolejích. Tak to je před ním :-)
	PF 2006 Rok 2005 byl hodně hudebně-výletní a do péefka jsem použil vlastní fotky z děkovaček třech zážitků z největších: Händelovy opery Giulio Cesare in Egitto s Cecilií Bartoli, prvního písňového recitálu Magdaleny Kožené v Berlíně po narození syna a opernímu recitálu s Annou Nětrebko ve Stuttgartu. Z württemberské metropole je i Jubilejní sloup (Jubiläumssäule) se sochou bohyně Concordie, která vypadá spíš jako anděl...
	PF 2005 V roce 2004 jsem se přinatrefil k inscenaci Stroupežnického Našich furiantů v pražském Národním divadle (tehdy nikdo nečekal, že se počet repríz ani náhodou nezastaví na stovce...) a to se muselo na novoročence projevit .-)
	PF 2004 V roce 2004 se mi do novoročenky trochu protlačila politika, takže tehdejší péefko coby parodie na novou SPZ bylo poněkud eurooptimistické :-)
	PF 2003 Na obrázku je pouze nepříliš vypovídající titulní strana celého sešitu se dvěma básněmi, na jednom obrázku je důlní věž z Ostravska, na druhém turnikety před záchody na jedné mexické benzínové pumpě. Zpívací zájezd do Mexika v roce 2002 byl v mém případě natolik poznamenán "pomstou Montezumovou", že mě inspiroval k adaptaci jednoho klasického díla české poezie, Bezručovy Ostravy. Stává se mi to velmi zřídka, ale tomuto dílu se i po letech občas docela hlasitě zasměju 8-D Péefko mělo podtitul: Můj příspěvek na téma "Srovnávací literatura" a oba jeho texty jsou zde: Petr Bezruč: OSTRAVA (ze sbírky: Slezské písně) Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly. Uhelný prach sed mi do očí, rubíny ze rtů mi uhly, ze vlasů, z vousů a z obočí visí mi rampouchy uhlí. Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu, při Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu. Sto roků v kopalně mlčel jsem, kdo mi těch sto roků vrátí? Když jsem jim pohrozil kladivem, kdekdo se začal mi smáti. Lehko se zasmát mi kdekdo moh, ve Vídni, v ústraní tichém. Když tomu panstvu smích nepomoh, bodáky přišly za smíchem. Abych měl rozum, šel v kopalnu zas, pro pány dřel se jak prve - napřáh jsem kladivo - teklo to vráz na Polské Ostravě krve! Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, nech je vám Petr neb Pavel, mějž prs kryt krunýřem ocelovým, tisícům k útoku zavel. Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů, přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu! Petr Bezbob: POSRAVA (ze sbírky: Slizké písně) Na zájezd v Mexiku přijel jsem, každý den pojídám uhlí, kéž by mi ve střevě provlhlém bobky mé tekuté ztuhly! Uhelný prach je mi přítelem, slisován v tabletě uhlí, však s každým luxusním hotelem spíš rysy než bobky mi tuhly. Hrst uhlí beru si na scénu, protrpím píseň za písní, a hned po dalším refrénu, kal a pot se ve mně tísní. Zpívat a cestovat přijel jsem, průjem mi radost mou krátí, když jsem ho krotil Imodiem, věděl jsem: brzy se vrátí. Lehko se zasmát mi kdekdo moh, za scénou, v ústraní tichém. Však žádný by sobě moc nepomoh, kdekdo měl problémy s břichem. Abych měl rozum, prý rýži jen jed', mi radili, když dostal jsem hlad, dál jsem o chilli jen v knížkách čet' a o steacích nechal si zdát. Vězte vy lékové, všichni, jež jím, ať Smectu nebo Endiaron, po týdnu rýžových orgií vím, dietám už zazvonil zvon! Vězte vy ostatní, pryč je můj žal, ač prkénko zas sklápím dolů, přijde den, ze střev jde doutníků král, přijde den, spláchneme spolu!
	PF 2002 Protože jsem na konci roku 2001 věděl, že se budu v roce nadcházejícim stěhovat a tím pádem přijdu o docela hezký výhled z okna, zvěčnil jsem ho na péefku ve všech čtyřech ročních dobách tak trochu i jako památku pro sebe...
	PF 2000 Námět pro novoročenku pro "magický" rok se nabízel při každé výplatě .-)
	PF 1999 Obrázek pro tohle péefko pochází z daleka, z hudebního zájezdu do Severní Ameriky v létě 1998. To takhle jedete několik tisíc kilometrů pořád rovně nevadskou pouští, až konečně natrefíte na náznak civilizace...
	PF 1998 Tahle nevzhledná grafika je důkazem mého tehdejšího okouzlení softwarem jménem Corel 3. Není každý rok posvícení...
	PF 1991 Černobílá fotografie přechodu pro chodce, který končí zábradlím, je z roku 1990 z Evropské třídy v Praze, která se tehdy buď ještě jmenovala Leninova nebo už nakrátko Třída E. Beneše. Samotného mě překvapuje, jak pesimistický snímek vznikl v tak optimistickém roce .-)
	Péefkový vtípek Firma, jejíž název neměl se španělštinou ani Španělskem nic společného, a přesto španělsky znamená "zázraky", byla v jistém roce součástí jakéhosi mně neprůhledného impéria, na jehož počátku byli výrobci kol. A protože to s ní šlo nahoru dolů, inspirovalo mě to tehdy k novoročence (nikde nepublikované), v níž jsem tvar loga firmy použil pro poněkud originální kostitřas...
	...a ještě příklad tak trochu nepodařeného přání... Předesílám, že tohle přání není z mé dílny! :-) Před několika lety nám je do firmy poslal jeden z našich obchodních partnerů a povedl se mu tak skutečně podařený kousek: v každé jazykové mutaci je totiž gramatická chyba (najdete všechny?)... Inu, korektur není nikdy dost .-)